12. 4. 2023
Takový běžný (běžecký) den ve sněmovně. Ráno jsem se nemohla dostat do práce bo mi ujela tramvaj a Bolt mi neustále hlásil, že nemám spojení….asi myslel slovní – fucking Bolt! Nakonec jsem dorazila na podvýbor pro sexuální a domácí násilí o 10 minut pozdě, ale přeci. Na programu byl návrh zařazení definice domácího násilí do občanského zákoníku (kéž by, konečně!) a diskuze o podobě certifikátu pro práci s dětmi (aby už nedocházelo k otřesným případům recidivních pedofilů na táborech nebo ve sportovních oddílech). Ještě před koncem jsem zdrhla a běžím přes Sněmovní ulici po kotníkyzvrtávacích kočičích hlavách na Výbor pro evropské záležitost (tzv. VEZ – je rád, kdo tam vlez). Jako zpravodajka tam uvádím směrnice EU o standardech pro orgány, které se zabývají diskriminací všeho druhu. U nás je to ombudsman a upřímně samotnou mě zaujalo, jak málo má vlastně pravomocí. Člověk si taky musí uvědomit, že Veřejný ochránce práv není pouze Křeček, ale celá organizace, kde pracuje spousta schopných, většinou právně vzdělaných lidí. Víc kompetencí a lidských i finančních zdrojů na ochranu práv zranitelných skupin by si zasloužili. Opět před koncem (Bůh mi nadělil několik výborů najednou, jelikož právníci přeci rozumí všemu a umí se roztrojit jako Hermiona) běžím tajnou podzemní chodbou na Ústavoprávní výbor, kde se zrovna končí lehce zmatečná debata o ochraně oznamovatelů (whistleblowing), tradičně bojkotovaná ODSkou (některé věcné argumenty chápu, ty o bonzáctví od Marka Bendy nikoli). Ale ještě nejsme asi zdaleka u konce. S předsedou klubu Pepou Coganem do sebe házím cosi žlutého indického s rýží a prodíráme se zpět přes Sněmovní mezi překvapenými turisty na jednání Komise pro ústavu, jejíž členem je i profesor Wintr. Toho je vždycky takové blaho poslouchat! Novelu Ústavy v oblasti pobytu a vysílání vojsk jsme odložili, dvoutřetinová většina hlasů by se pro ni nenašla. Tak nádech, výdech. Ještě telefon s farářem…ne pardon farmářem na téma zítřejší valné hromady zakládaného honebniho společenstva doma v Bukách, zaplatit knížku angličtiny pro dceru a šup šup zapnout online naší odborné komise pro EU o přeshraniční spolupráci. Právě v našich příhraničních oblastech je to téma nadmíru aktuální. Společný národní park, dálnice, co končí na hranici s Polskem (bohužel jen z polské strany) anebo spolupráce záchranky a horské služby (kluci miluju vás a vy to víte). Večer už jen thajská masáž ze slevomatu. Koneckonců někdo mě dorazit musel, popraskalo mi snad úplně všechno. Au. Je půl desátý přečtu si něco na sobotní konferenci o veřejných zakázkách (prý to mám přednášet – rada starostům: nic si nezadávejte sami bohajeho a najměte si na to někoho, kdo tomu rozumí, nebo vás zavřou. Kreativní dílničky z rukou nejrůznějších in-house referentů končí většinou zoufale) a jdu si pustit Last of us. Den jako korálek. Tak zas zítra PS: puget jsem si koupila sama, si ho prý dnes zasloužím.
