Poslankyně parlamentu ČR

Starostka městysu Mladé Buky

 

Výbory
Výbor pro evropské záležitosti, místopředsedkyně
Mandátový a imunitní výbor, členka
Ústavně-právní výbor, členka
Výbor pro evropské záležitosti, členka

Podvýbor
Podvýbor pro evropské fondy, přeshraniční spolupráci a zelenou transformaci, členka
Podvýbor pro problematiku domácího a sexuálního násilí, členka
Podvýbor pro vnější ekonomické vztahy, členka
Podvýbor pro energetiku, členka

Delegace
Stálá delegace Parlamentu do Parlamentního shromáždění Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě, členka

Jsem Lucie Potůčková – máma, starostka a poslankyně. Politička. Takové trochu legrační slovo. Politička – někdy v pánském prostředí osamělá jako v poli tyčka. Veřejné správě jsem se začala věnovat hned po studiích na Právnické fakultě Masarykovy Univerzity v Brně, tedy vlastně po návratu z USA, kde jsem strávila rok poznáváním cizích světů a kultur. Nastoupila jsem na okresní úřad v Liberci a následně po vzniku krajů jako vyšších samosprávních celků jsem pokračovala jako vedoucí majetkoprávního oddělení. Vzpomínám, že už v roce 2004 jsem kandidovala za Evropské demokraty do zastupitelstev krajů. Takže už „v pravěku“ jsem si v hlavě nastavila proevropský kompas. Půl roku poté, co se Česká republika stala členem Evropské Unie! Pravda, tehdy jsme neuspěli, ale jako první zkušenost to bylo bezesporu užitečné.

V roce 2005 jsem se dnes již bývalým manželem, původem Trutnovákem, nechala dobrovolně relokovat z Jizerek do Krkonoš, kde jsem již zcela domestikovaná. Po 30 letech v Liberci a dalších 17 letech v Mladých Bukách už můžu říct, že Sudety jsou můj region – se všemi jeho krásami, bolestmi, historickými traumaty a skrytými poklady.

Devět let jsem se starala o narozené potomky a zároveň jsem měla slušné živobytí jako překladatelka na volné noze. Mou specialitou byly těžké právní texty z angličtiny a do angličtiny, zejména implementace evropských dokumentů, auditů, finančních závěrek, ale také soudních spisů. Občas jsem odjela do USA nebo do Kanady si odprůvodcovat nějaký zájezd do divočiny. Dnes je tato zkušenost pro mě nedocenitelná, protože i politika je občas divočina plná vzteklých zvířat, lsti a bytostí, které mají vynikající mimikry.

Po dlouhých devíti letech už mně ale chyběla společnost a tak, když mi místní nabídli sice jako náplavě ale jako právničce možnost kandidovat na starostku obce, váhala jsem jen pikosekundu. Byla to obrovská příležitost začít věci spoluvytvářet, prosazovat program a měnit podhorskou obec na moderní vesnici pro všechny generace. Můj nástup do starostovny byl jedním slovem epický. Hned po 14 dnech od začátku mandátu jsem dostala od místního zahradníka nádherný adventní věnec. A co se nestalo. Chytla jiskérka a od jiskérky stůl. V půl osmé večer mi volá tajemnice „Paní starostko, hoří vám úřad!“. Naštěstí to odnesl jen ten stůl a muselo se vymalovat, ale přesto – poučení a husí kůži z toho mám dodnes –  a také velké kamarádství s místními hasiči.

Nyní mám za sebou dvě funkční období a starostování mě pořád hrozně baví. V průběhu let jsem začala zajímat také o chytré technologie a řešení a skoro 2 roky jsem pracovala jako školitelka pro Svaz měst a obcí ČR a holandskou asociaci VNG a školila české obce. Intenzivně jsem se věnovala také cestovnímu ruchu, a to jak v komisi na Královehradeckém kraji, tak i v rámci Svazku obcí Východní Krkonoše – který je dnes lídrem ve smart řešení destinačního managementu.

V roce 2021 jsem byla zvolena do poslanecké sněmovny. Jasně, hodně pomohl slavný tweet o nevpuštění dvou ministryň do základní školy vprostřed prázdnin, ale lidé v Královehradeckém kraji už mě znali poměrně dobře. V hradeckém studiu Českého rozhlasu jsem byla poměrně častým hostem, vystupovala jsem na různých školeních, psala jsem do novin. A tak to se to všechno spojilo dohromady. Je pravda, že se mi otočil život naruby, ale návrat k mé původní profesi, legislativní práci, evropskému a mezinárodnímu právu a také možnosti změnit něco pro samosprávy – to vše je pro mě silnou motivací.

Pokud jde o mé soukromí, baví mě vše spojné s horami, sněhem, cestováním, poznáváním a dobrodružstvím. Život máme jen jeden a je potřeba ho využít naplno a stále vnímat svět kolem sebe všemi smysly.