15.11. 2022
Dnes jsem trochu exhibovala, to přiznávám. Byl to v mnoha ohledech náročný den a také premiérový. Dopoledne jsem předsedala konferenci evropských výborů v rámci Českého předsednictví. Poprvé jsem řídila takto velkou akci. Odpoledne jsem poprvé vystoupila na tiskové konferenci se zákonem umožňujícím voličům volbu prezidenta, ačkoli jsou díky Covidu v karanténě nebo izolaci. A v neposlední době jsem reagovala poprvé faktickou poznámkou právě na tento volební zákon.
3. 11. 2022
Včerejší večeře s dámami, které pracují v bezpečnostní a zahraniční politice byla pracovní a nesmírně inspirující. Probírali jsme hlavně Maďarsko, Moldavsko, ale také způsob podpory demokraticky smýšlejících obyvatel Běloruska i Ruska.
18. 11. 2021
Příští týden nás čeká další schůze. Zatím jsme seděli všichni podle abecedního pořádku, ale teď už nás paní předsedkyně konečně rozsadí. Ne že bychom nějak zlobili, ale je divné aplaudovat například našemu předsedovi Vítkovi po vystoupení za pultíkem v obložení kolegů z SPD a ANO – to pak plácáte rukama tak nějak dutě a osaměle. Výhodou ovšem je, že se tak ocitáte zcela mimo svou bublinu. Další dobrá zpráva je, že už trefím z kanclu💪, který sdílím s úžasnou Eliška Olšáková, přes tzv. krček (propojující můstek mezi dvěma sněmovními paláci), nejrůznější schodiště a tajné chodbičky do jednacího sálu. Mimochodem v paláci (Palác Smiřických a vedle Šternberský palác), kde máme kanceláře, se udála nejedna historická událost předurčující vývoj a směřování českých dějin. Kupříkladu se zde 22. května 1618 konalo jednání předáků stavovské opozice a na něm bylo rozhodnuto o provedení defenestrace. To jen tak na okraj, kdyby někoho zajímalo, co zdejší zdi třeba slyšely a viděly🙈🙉🙊.
Vím už též, kde je bufet🫖☕. Neodpustím si poznámku, že při minulém jednání, které se protáhlo až do hodiny duchů👻💀, byl chladící pult brutálně atakován a vyjeden hned zkraje a po jisté hodině se zde místo zdravých salátů a ovoce 🥑🍓smutně třásly již jen skandální aspiky s ruským vejcem🥚🇷🇺. Jasně, že jsme si ho nakonec dali všichni🤦♀️! Ovšem, dbajíc své životosprávy, hodláme podat prostřednictvím organizačního výboru ostrý protest na příslušná místa, neboť my poslankyně (bez ohledu na rasu, náboženství, věk a nedejbože stranickou příslušnost!) chceme zůstat krásné a štíhlé – případně se štíhlými stát, neboť TV objektivy nám působí jasné příkoří.
Kromě volby předsedkyně poslanecké sněmovny, jíž předcházely velkolepé oslavné ódy na konkurenčního nominanta na tuto funkci – multiministra Havlíčka ze strany jeho soustraníků, a taktéž volby místopředsedů (hip hip hurá za první místopředsedkyni Věru Kovářovou ale samozřejmě i za Olgu Richterovou), jsme se též dozvěděli něco o tom, že poslanec Foldyna rozhodně není žádný extremista🥴, že Marek Benda je tu už tak strašidelně dlouho, že už zažil a viděl opravdu prakticky všechno (vyjma možná té defenestrace….i když🤔….), že někteří poslanci (nikoli nováčci) zcela neelegantně hlasitě telefonují přímo během jednání sněmovny🧐, ačkoli sedí pouhých pár metrů od dveří do sálu, kam každou chvíli někdo odkvačí a pak se hbitě vrací pouze na hlasování, a že není vůbec žádný problém přelomit hlasovací kartičku zastrčenou ve slotu, jelikož lavice z 18. století s tímto hypersuper technologickým zázrakem moc nepočítaly. Tím tedy končím hlášení a též jedno z nejdelších svých postovaných souvětí a jako teaser na příští oznamuji, že se příště budu věnovat mýtickému fenoménu poslaneckého párování. Ha!
20. 10. 2022
Z Moldavy jsem si přivezla i tyto dvě rarity: víno Freedom Blend made na počest 3 nových kandidátských zemí EU. Freedom zde má až bolestně hmatatelnou hodnotu (dám si ho až okupanti vypadnou) a tip na dost vizionářskou satiru „A ráno přijdou Rusové“ z 2021 o vpádu do Moldavska.
22. 9. 2022
Celé znění textu:
Vážená paní předsedkyně, vážení členové mandátového a imunitního výboru Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky (dále jen „PSP“),
Podávám návrh na zahájení disciplinárního řízení dle § 13 odst. (2) zákona č. 90/1995 Sb. ze dne 19. dubna 1995 o jednacím řádu Poslanecké sněmovny (dále je „Jednací řád“), ve znění pozdějších právních předpisů, proti poslanci Tomio Okamurovi, jehož projevem učiněným ve Sněmovně dne 26.8.2022 se cítím uražena jako žena a jako poslankyně. Jelikož jsem zároveň poslankyní PSP jsem tedy aktivně legitimována tento návrh podat ve smyslu odst. (4) § 13 Jednacího řádu.
Jedná se konkrétně o následující část projevu:
„A já na základě těch vašich vyjádření, paní předsedkyně Pekarová Adamová, vaším prostřednictvím, dostávám dopisy. Dostal jsem dopis od Asociace poskytovatelů sociálních služeb a dalších, kteří říkají, a správně, jak můžou být staří lidé v osmnácti stupních? Tam to píšou odborníci, mně to tady posílají, posílají mi to prostě majitelé domovů pro seniory, majitelé sociálních zařízení, nebo ti provozovatelé respektive, to nejsou často majitelé, jsou provozovatelé, ať jsou to z veřejné sféry, nebo jsou soukromí. A říkají, že staří lidé mají problémy s termoregulací například.
Vy prostě, omlouvám se, ale já nechci být nějaký osobní, ale já mám dítě, mému synovi je 27 let a vzpomínám si, jak byl miminko, a podle vašeho názoru já bych měl svému miminku nasazovat tři svetry, aby mu nebyla zima. Nezlobte se na mě, ale vy prostě nemáte tu osobní zkušenost, proto asi můžete říkat takové nesmysly! Prostě například kojenec nemůže si vzít svetry dva tři, ty vaše návody nesmyslné. Nezlobte se na mě! ***
Takže já budu mluvit o sobě, nebudu mluvit o vás, to jste si všimla, nechci být osobní, ale o své osobní zkušenosti, kterou vy evidentně nemáte z nějakého důvodu, to je mi jedno, z jakého, to vůbec nebudu hodnotit, ale já zkušenost mám, stejně jako staří lidé.
Výše zmíněná slova považuji za projev předsudečné nenávisti, neboť poukazuje na (ne)schopnost reproduktivity předsedkyně PSP a v souvislosti s tím na její schopnost porozumět péči o děti.
Ačkoli se vulgární a agresivní komentáře nevyhýbají ani mužům, útoky na ženy mají specifický charakter. Místo na jejich schopnosti a práci se útočí na jejich vzhled, váhu a postavu, reprodukční stav. Jedná se o typický „hate speech“, který podněcuje a udržuje nenávist vůči různým skupinám, rozděluje společnost a v důsledku narušuje důvěru v náš právní stát a liberálně-demokratické zřízení.
Útoky obdobného typu považuji jednak za atak na lidskou důstojnost a za neoprávněný zásah do soukromého a rodinného života (ve smyslu článku 10 Listiny základních práv a svobod), ale především za neetické jednání poslance parlamentu České republiky – poslance, který by si ve svém projevu měl uvědomit, že jeho mluvené slovo je šířené médii, že se tak dostává k širokému auditoriu, a že pro mnoho osob, své voliče, vystupuje jako etalon, symbol a vzor určitého chování, které může být následně mnohými replikováno.
Existuje celá řada analýz o tom, jak posílit zastoupení žen v politice a z jakého důvodu se to v České republice nedaří. Strategie rovnosti žen a mužů na roky 2021 – 2030 Úřadu vlády uvádí, že největší nerovnosti mezi ženami a muži v ČR jsou v oblasti moci, tedy vyrovnaného zastoupení žen v rozhodovacích pozicích, kde ČR obsadila tristní 25. místo z 27 členských zemí EU. Ze zemí EU se za Českou republikou umístily jen Řecko, Malta, Kypr a Maďarsko. Dalším zásadním ukazatelem rovnosti žen a mužů je Social Institution and Gender Index (SIGI) od OECD. Zavedení některých nástrojů obvyklých v mnoha zemích EU, jako jsou kvóty nebo například střídavé seznamy na kandidátních listinách, nemá v České republice podporu napříč širokým spektrem politických stran.
Zaznívají slova o změně politického prostředí tak, aby bylo pro ženy příznivější. Výše citovaná část projevu, který zazněl na půdě sněmovny dne 26. srpna 2022 rozhodně nepovažuji za ten správný krok, který by směřoval k jakékoli pozitivní změně naladění politické atmosféry. Takové atmosféry, která by nahrávala k většímu zastoupení žen v politice a jejich „chuti“ do politiky vůbec vstoupit a podílet se na ní, pokud slyší, jakým útokům mohou být zcela bez jakékoli odezvy či odsouzení vystaveny.
Pokud tedy poslanec, proti němuž podávám tento návrh, uvedl dne 15.6.2011 v rozhovoru pro server Podnikatel.cz „Myslím, že ženy v politice chybějí“, pak je dle mého názoru zjevné, že jmenovaný poslanec svým útočným a urážlivým projevem k žádné pozitivní změně rozhodně nepřispívá.
Závěrem uvádím citát Náměstkyně generálního tajemníka OSN Amina J. Mohammed „Violence against women in politics is a violation of human rights that aims to undermine governance.“
Žádám tedy, aby za poukazované disciplinární provinění byla jmenovanému poslanci uložena povinnost omluvit se za nevhodný výrok ve smyslu § 15 odst. 1 Jednacího řádu, neboť se domnívám, že excesy obdobného typu by neměly být tolerovány a přehlíženy.
Mgr. Lucie Potůčková
3. 9. 2022
Poslankyně Berenika Peštová (ANO) ve sněmovně vznesla svým typickým nepřeslechnutelným způsobem prostinký dotaz:
„Já tomu nerozumím. Jako vy se smějete, ale mně to moc směšné nepřipadá. Jako tady slyším z úst pana ministra, že Putin může za to, že máme vysokou energii. Jak za to může Putin, že máme vysokou elektřinu? Co s tím má Putin společného? Já chápu, že Putin ano, Putin může mít nějaký problém, nebo resp. můžeme to stáhnout na plyn. Tomu rozumím. Plyn rozumím.“
Pokusím se tedy i se svými chabými znalostmi vysvětlit nejen Berenice:
Nízká výroba levnějších zdrojů energie (jaderných – rozsáhlé odstávky ve francouzských jaderných elektrárnách, vodních – klima, či uhelných – těžební limity) vede k nutnosti zapínat drahé elektrárny na zemní plyn – a výsledná cena tomu odpovídá. Francouzská ministryně pro přechod na ekologické zdroje energie se naštěstí dušuje, že všechny bloky budou v zimě v provozu. Takže „Allez, allez travailler, francouzští inženýři! Ačkoli ještě v minulém roce se elektřina vyráběla z plynu pouze ze 13%, nyní tento poměr dramaticky roste. A zde hraje Putinova agrese, bohužel, zcela zásadní roli, protože mu u nohy leží nejen kufřík s jaderným tlačítkem, ale na dosah svých zlobou zkroucených prstíků má též kohoutky s ruským plynem. A na něm si mnoho evropských států (včetně ČR a Německa) vypěstovalo krátkozrace nezdravou (doufejme, že ne fatálně) závislost. Zbavení se této chorobné závislosti bude drahé a bolestivé a abstinenční příznaky dnes pociťujeme všichni.
Odpovědí je jednak jádro, obnovitelné zdroje a bohužel také na chvíli i uhlí, a samozřejmě také společný koordinovaný postup. O prodloužení povolení těžby uvažuje v současné době celá řada zemí – jsou mezi nimi například Itálie, Rakousko, Nizozemsko nebo Německo. Jasnou cestou je rozvoj jaderné energetiky, včetně malých modulárních reaktorů a dalšího využití například využitého jaderného paliva. Jenže to bude chvíli trvat, bude to stát fúru peněž a politické vůle, a navíc přístup jednotlivých států k jádru se dramaticky liší, ačkoli i sveřepí antinukleáři už trochu „vyměkli“. Podstatné je nedopadnout jako Maďarsko, které také sází na jadernou energetiku, ovšem nechá si ji postavit ruským Rosatomem – dříve nebo později se tak Orbánův stát dostane do geopolitického klinče, který může být velmi nebezpečný i pro zbytek Evropy – ostatně Záporoží je toho jasným dokladem.
Ze všech těchto důvodů je zcela nezbytné hledat celoevropské řešení, aktivně lobovat a vyjednávat a hledat společný postup, který uklidní silně volatilní trhy, které dnes kolísají z bortu na bort jako bárka v rozbouřeném oceánu. I proto bychom měli všichni s napětím sledovat výsledky mimořádné evropské rady pro energetiku, která se uskuteční příští týden 9. září. Navrhovaným řešením bude oddělení cen plynu od cen elektřiny, společné zastropování ceny plynu pro výrobu elektřiny, a také se otevře ožehavá otázka legendárních a všude tolik zmiňovaných emisních povolenek, tedy jakýchsi odpustků na vypouštění CO2, které mají bezesporu z dlouhodobého hlediska svůj smysl, ale minimálně dočasně by se daly použít jako nástroj pro snížení výsledné ceny.
Všechny návrhy, které bude Česká republika jako předsednická země mediovat, pravděpodobně neprojdou, ale konečný konsenzus je zcela klíčový nejen pro teplo v domácnostech, práci živnostníků a provoz průmyslu, ale také pro existenci celé EU a hodnot, na kterých je postavena. Jinými slovy, výsledek nás buď zahřeje nejen u srdce, nebo nám z něj zamrzne úsměv na rtu.
A pro ty, kteří to chtějí fakt podrobně, analyticky a na stříbrném podnose, je zde skvělý článek od Karla Patáka (díky Zdeněk Polách):
20. 8. 2022
V létě 1968 jí bylo čerstvých 17 let. Přesně jako mému synovi Otikovi teď. Bydlela se svými 5 sourozenci na vojenské posádce u Rychnova, protože děda byl truhlář a pracoval tam jako fachman a bývalý voják z jízdní jednotky (narozený 1910, takže mu bylo skoro 60). Tátovi bylo 19 a právě tam sloužil základní 2letou vojenskou službu. Byl (a pořád v mém muzikantském srdci je) to skvělý dixilendový baskytarista a umělecký kovář. Tak trochu bohém. Minařík…a navíc byl tomu slavnému špionovi podobný. Zamilovali se a v létě přijeli Rusáci. Dodnes oba vzpomínají na ten příšerný strach a vztek. Táta chodil kolem ostnatého drátu v koridoru ve stráži a nosil ostré. Nikdo netušil, zda má vystřelit nebo ne. Nakonec to skončilo tragédií a dva kluci se ze strachu postřelili vzájemně. Máma byla nádherná holka a tak jí schovávavali před okupanty. Narozdíl od táty nemá vzpomínky strachu, ale lítosti. Viděla vyděšený ruský kluky, který nevěděli, kde jsou a divili se úrovni Československa. Věděli, že doma o tom nebudou smět mluvit, jinak skončí na Sibiři. Holky s nimi nesměly prohodit ani slovo, v opačném případě se za kolaborantství stříhaly vlasy dohola. Aspoň tedy kolem posádky. Ta bezmoc musela být šílená. Uplynulo 9 let. To už oba žili a pracovali v Liberci, kde si brutální nájezdníci sebrali 7 životů a téměř padesátku lidí zranili. Byly mi 2 roky a bráchovi 6. Přišla tvrdá normalizace a máma měla podepsat antichartu a souhlas se vstupem zpřátelených vojsk. Nepodepsala. Táta též ne. A jo… nikdy jsme nebyli ani v Jugošce. Vedli nás oba mě i bráchu k rovným zádům a diskuzi. Dnes z nich jsou epesní hippie důchodci, kteří poslouchají jazz a Zeppelíny a od Babiše by nevzali ani halíř. Dobře vědí proč. Rovná záda mají svou cenu.
Diky mami a tati ❤
24. 5. 2022
První dojmy: Dlužno přiznat, že v hlavním městě Německa jsem byla úplně prvně. Dojmy? Rozporuplné. Všechno je tu bombasticky velké, až mě to trochu sráží a připadám si das kleinste na celém širém světě. V enormních bulvárech živě vidím maršem pochodující armádu (německou, americkou, ruskou – vyberte si). Na druhou stranu – totéž je k vidění v nejednom městě za Velkou louží. Ne nadarmo jsou si berlínská a kalifornská vlajka s medvědem dost podobné. Mému srdci jsou přeci jen bližší křivolaké středověké uličky a malé útulné středomořské piazzetty. Asi jsem agorafobik. Auf der anderen Seite – pověstný německý pořádek a čistota, poklid, fantastická muzea, úžasná moderní architektura – i to má něco do sebe. Pokud jde o stravu…zaujala jsem tento postoj – Germán není gurmán a curry wurstem bych trestala opravdu ohavné zločiny proti lidskosti.
Účel cesty:
Ambasáda, Bundestag, německé ministerstvo spravedlnosti, mužská věznice. Cesta s Mandátovým a imunitním výborem parlamentu měla velmi pracovní ráz. Přiznám se, že původně jsem netušila, co od cesty do Německa čekat, ale nakonec se ukázalo, že 1) je třeba co nejvíce jednat z našimi sousedy a porovnávat naše postupy, 2) ne vždy je Němec napřed, 3) jejich úroveň vězeňství je u nás sci-fi.
Ambasáda:
Budova byla postavena v roce 1978 jako velvyslanectví ČSSR v bezprostředním sousedství Berlínské zdi. Je to typický představitel architektonického brutalismu od architektonického páru Věry a Vladimíra Machoninových (mimochodem jejich „dětmi“ je také obchodní dům Kotva a slavný karlovarský Thermal). Nutno poznamenat, že v blocích budov na velmi privilegovaném místě je naše velvyslanectví opravdu nepřehlédnutelné. Po energetické a technologické stránce je však budova již velmi zastaralá a potřebuje komplexní opravu jako sůl. Jinými slovy, v zimě se to nedá vytopit, v létě je to velká pečící trouba a tudíž zaměstnanci jen neradi odcházejí z porad u šéfa velvyslance (pana Kafky), jelikož jeho kancl je jako jeden z mála klimatizovaný. A propos – Tomáš Kafka je nesmírně příjemný člověk, s nímž se velmi dobře vypráví o čemkoli a krom diplomatické kariéry je to také zdatný literát a poeta. Za jeho přivítání a péči, kterou nám věnoval, mu tímto děkuji.
Pracovní program:
Kriminál (?)
Druhý den po příjezdu jsme se nechali odvézt rovnou do věznice. A nebyl to ledajaký kriminál. Otevřená věznice s tou nejmenší ostrahou (sympatická paní bachařka bez jakékoli výzbroje, pouze s malým univerzálním klíčem). Po vzhledové stránce vám to připomíná zahradní bytovou zástavbu nebo moderní důchoďák. Plot prakticky žádný nebo snadno překonatelný. Vězni s nejrůznějšími typy odsouzení. Včetně vraždy, sexuálního násilí, samozřejmě majetkové trestné činnosti a drogové kriminality. Vězni chodí každý den do práce ven mimo věznici, sami a bez dozoru. Ve věznici je 900 trestanců. Za poslední rok pouhých 7 útěků (po útěku se samozřejmě vězen vrací šupitopresto do věznice s ostrahou). Vězni zůstávají v systému (stát za ně neplatí zdravotní ani sociální pojistné), platí daně, pracují s nimi terapeuti, recidiva minimální. Nechápu, ale funguje to a pro stát je to násobně levnější než drahé káznice s ostnatým drátem.
Bundestag – klidně to přeskočte, je to jen pro fajnšmekry.
Jednání s naším německým sesterským Mandátovým a imunitním výborem. V jejich kompetencích je i evidence lobistů a kontrola voleb a jelikož jsou to moje oblíbená témata, plánuji intenzivnější kontakt s jejich milou paní šéfovou Danielou Ludwig (moje otázky budou směřovat na korespondenční volbu a také právě na registr lobistů, co se furt couraj po sněmovně, jakoby se nechumelilo). Největším tématem však byly obstrukce a jak jim zabránit. Ve zkratce řečeno – v Německu obstrukce neznají. Efektivita je tu na prvním místě. Neexistuje, aby se někdo vykecával bez omezení. Ke každému bodu je dle závažnosti přesně vyhrazen jeho čas a doba projevu je omezena proporčně pro každou stranu podle její síly ve sněmovně. Když poslanec mluví mimo mísu, předseda (s daleko většími kompetencemi a autoritou) okřikne a pak nekompromisně vypíná mikrofon. V případě do očí bijících prohřešků proti jednacímu řádu rozhoduje tzv. Rada starších (takové naše grémium) o max. pokutě 5000 EUR nebo dokonce vykázání poslance na 10 dnů z jednacího sálu. Doba debaty se dle počtu stran ve sněmovně stanoví na začátku každého období – v současné době je to 26 minut, 39 minut, 68 minut na bod programu. Musím říct, že v tomhle těm Němcům zcela z duše a úplně zeleně závidím.
Bundesministerium der Justiz – Ministerstva spravedlnosti
Jednání o digitalizaci soudnictví. Tento zápis bude vskutku velmi stručný. Kromě o poznání lepší kávy než v Bundestágu a parádních pralinek se symbolem paragrafu – jsme získali pouze představu o tom, že německá digitalizace je na tom o dost hůř než naše. Prostě zatím nemají v ruce vůbec nic. Taky si mohou ukroutit hlavu za digitálními lídry v Estonsku, mají sice prachů jako šlupek, ale ve výraznějším pokroku jim brání hlavně složitý vertikální systém veřejné správy (federální správa a správa spolkových zemí). Takže za bombonek jsme poděkovali a se škodolibým úsměvem (že jsme aspoň v něčem trochu dál) jsme si šli po svých.
Charlie Check Point, Berlínská zeď a Egyptské muzeum
Klasické „must see“ Berlína. Musím říct, že Berlínská zeď a slavná celnice ve mně pořád budí zvláštní pocity. Prostě si to ještě všechno pamatuji, byť jsem byla puberťák. V uších mi zněla pinkflojdovská Wall. Je neuvěřitelné, jak Němci dokážou pracovat se svou minulostí a jakým způsobem vše přímočaře prezentují. My vám to prostě objektivně a chladně všechno bez obalu naservírujeme – a emoce už jsou na vás. Naopak Egyptské muzeum (včetně slavné Nefertiti) mě trochu zklamalo. Jako spousta krásných exponátů, ale úroveň expozice „sto let za vopicema“. S moderními technologiemi, 3D projektováním atd. už si dnes jde pořádně vyhrát a dokonale vtáhnout návštěvníka do děje.
Závěrem už jen konstatuji, že služební cesty s výbory, pokud je delegace složená ze zvídavých poslanců, a program je dobře připraven, mohou být velmi poučné a inspirativní. Navíc vytváření neformálních lidských kontaktů mezi opozicí a koalicí (tentokrát ODS, STAN, ANO, SPD) je nedocenitelné a jednoznačně to čistí vzduch a vylepšuje parlamentní kulturu. Bez partaje za zády je každý jen člověk. Každopádně, teď už vím, kam můžeme směřovat s českým vězenstvím, tuším cestu, jak zabránit obstrukcím, mám kontakt na vedení registru lobbistů, poptám se na skutečné stížnosti a překážky spojené s korespondenční volbou atd. atd. Důležité je pracovat bez klapek na očích a naučit se myslet „mimo krabičku“. Jo a taky jsem si byla zaběhat pod Braniborskou branou a natáhla jsem si lýtkový sval, ale moje ranní běhy v různých destinacích už jsou tak nějak tradice a prostě to když tak odkulhám. V ostatních směrem pokulhávat nechci.
14. 5. 2022
Zpráva z májových Španěl. Je dost neuvěřitelné, co se dá zažít za 5 nocí (s vikendem). Ne moře, ne pláže, ne letoviska – ale hory a vnitrozemí – vnitřnosti země – její srdce, žaludek a taky duch. To je pravá…la verdarera (čti s velmi drrrrnčivým r) Andalucia. Máme k sobě blízko možná i proto, že Anda-Lucia. V roce 2015 otevřeli Caminito del Rey…stezku vytesanou ve stěnách soutěsky Garganta del Chorro. V podstatě jen opravili starou obslužnou lávku sloužící technikům k údržbě jedné z nejvýkonnějších elektráren ve Španělsku, původně postavenou v první dekádě minulého století. Vrátím-li se ale zpět v čase do roku 2015…tehdy jsem tu civěla se zalomeným krkem v němém úžasu a strašně moc jsem si přála se podívat nahoru mezi útesy. Nepodařilo se a tak jsem si svatosvatě slíbila, že se jednou vrátím. Vzalo to 7 let a taky parťák na cesty se obměnil, ale za tu snahu to stálo, ne že ne. Zjistili jsme, že ne nadarmo má Fiat a Jeep jednoho vlastníka…poněvadž náš fiátek pětikilko zcela bezostyšně brodil, bahnil, stoupal a drtil to přes šutry zvící koulí toreadora. Cestou do magického Trevelez (nástup na nejvyšší horu kont. Španělska Mulhacen 3482 m n.m.) a taky místo, kde se vyrábí ta úplně nejnej tradičnější jamón serrano /sušená šunka/, jsme objevili andaluzský Ádr …El Torcal. Granadu pominu, protože, ač zcela úchvatná, tentokrát nebyla naší hlavní destinací. Pak už jsme pokračovali do samotného srdce Sierry Nevady..a Sněžné hory nás věru nezklamaly…dobýt jejich vrchol, neznamená je pokořit. Jsou dramatické, zrádné, oslnivě krásné, divoké a nepodbízivé. Vábivé stejně jako celá Andalusie. A pár poznámek na závěr – včas nesesbírané mandarinky zhořknou; když nemáš třísky, použij palmu; chybí-li most přes ledovou bystřinu, barefooty či jiná vodní obuv přijdou vhod; modré přilby nejsou jen UN peace corps; když jdeš traverz laviňákem, boj se potichu; kamzik nemusí být vždy plaché zvíře; cesta sakra fakt není cíl. Cíl jsou sundaný pohory, pivo a sprcha!
6.10. 2021
Poslední před volbami a tak trochu jinak. Mám syna (taky mám dceru, ale tenhle post o ní není – jinak se kolem té puberťačky pochopitelně otáčí celý svět). Jmenuje se Oto a je mu 16 a kousek. Miluje černý sarkastický humor – jako já. Miluje cestování a lidi kolem sebe – jako já. Poslouchá Cimrmany a Monty Pythony – jako já. Hraje na kytaru a děsně do toho řeže – jako já. Má neskutečnou empatii – nikoli jako já. A když mluví o motorech všeho druhu, září mu oči – tak to už vůbec ne jako já. Zajímá se o všechno a samozřejmě nejvíc o svou budoucnost. A je to neskutečný homo politicus. Njn, má to v genech. U mazání svačiny nebo při odvozu na závody v orienťáku máme občas čas si spolu povídat. Témata jsou různá, ale nejvíc u něj rezonuje svoboda a postavení ČR ve světě. Už někdy v sedmé třídě naškrábal do slohovky povzdech – „Strašně mě serou Rusáci, kde my jsme mohli bejt“ (ano takto foneticky, je to dyslektik jak prase), čímž se na dálku omlouvám mým dobrým ruským přátelům (které má i Otík rád, nemyslel to osobně). V podstatě si jen upřesňuje názory, výtečně argumentuje a nad odpovědí se kolikrát dost zapotím, aby mě „nedostal“. Je to diskuzní trenér par excellence. Ale ta největší pecka je, že stejně se chová i ve svém kolektivu. Dělá osvětu, zvyšuje povědomí, baví se s kamarády a spolužáky o dění v politice, v ČR, ve světě, nutí je přemýšlet a zjišťovat si odpovědi. Tříbit si myšlenky a nevěřit hoaxům a povrchním zprávám. Je to takový politický misionář. Upřímně…občas tím své okolí asi dost prudí a ve třídě ho za to asi musí dost nenávidět (mimochodem žádný humanitní gympl, ale normální průmka – samí kluci – drsoni). Jeden ze spolužáků je gay, a tak byla nasnadě otázka manželství a také výchovy dětí. Naprosto mě dostalo, že otázku manželství už vůbec neřeší, berou ji jako – to přece není téma, to je snad jasný, máme důležitější věci, popojedem. Otázka výchovy dětí je prý 50 na 50. Děsně ho štve, že ty nejchytřejší kluci ve třídě by to prý (ještě nemají volební právo) hodili SPD. Prý neví proč, prý to někde slyšeli. Otík se z toho může zbláznit a vzal si to jako otázku své osobní cti, chrabře dobýt Okamurovo území a přesvědčit je o opaku. Normálně je argumentačně přeprat. Jsem na něj strašně pyšná a právě pro mlaďochy jako on to všechno dělám. Abych se jednou za sebe nestyděla. Aby mi jednou neřekl – mami, proč si s tím sakra tehdy něco nedělala? Protože moji rodiče se plíživému zlu postavit dokázali, tak proto. Díky všem Otíkům – jste naší motivací.
Poslední komentáře