31. 8. 2021
Jak asi někteří zaznamenali, minulý měsíc jsem si tak trochu, lidově řečeno, „pustila ústa na špacír“ vůči dvěma funkcionářkám.
Bylo z toho mediální haló, které se strhlo daleko za mé očekávání, chápání a obzory. Doteď si lámu hlavou proč teď a především proč s takovou silou a dopadem? Koneckonců, kdo mě zná, ví, že v módu „co na srdci do na jazyku“ funguji odjakživa (volby nevolby, kampaně nekampaně). Je zcela očividné, že jsem se pouze strefila do správného momentu přinasranosti mnoha lidí napříč politickým spektrem (snad kromě Aňáků), kteří se s tímto výrokem ztotožnili. Od starostů se zcela logicky a správně čeká, že se postaví za svou obec, a kdo si všechno šije v malé starostovně se svými pár kolegyněmi a kolegy takříkajíc na svém lehce artritickém koleně, dobře ví, kolik úsilí, přesvědčování, oběhávání štemplů a ukecávání řemeslníků stojí jeden podařený projekt. Ani já se nestíhám občas vyfotit u dokončené stavby, ani já nestíhám stříhat pásky – o to více mě durdí, když se chtějí „ti úplně nejvíc nahoře“ přiživovat na hodinách práce „těch dole“, nota bene, když je nikdo nezval. Ale zpět k úvaze dosahu jednoho cvrliku neboli tweetu. Twitter jako socmédium mě překvapil svou neskutečnou razancí a silou. Samozřejmě že tady stejně jako v ostatních médiích najdete tuny balastu, ale také spoustu trefných, většinou vtipně sepsaných postřehů a povzdechů, které se občas trefí do noty jednoho, dvou sledujících a občas až zcela nesmyslně strhnou dav téměř jedenácti tisíc lidí. A když se to povede, pár tisíc z nich vás pak začne sledovat. Mimochodem ze slova „sledování“ mě dost mrazí a navozuje mi to reminiscence na doby minulé. A ejhle – jaký je efekt? Člověk si najednou začne dávat většího majzla na to, co kde plácne a co kam, nedej bože, napíše. Všechno je zaznamenáno, všechno je analyzováno, všechno je zpřevraceno naruby. Jenže, je to dobře nebo špatně? Mám si začít dávat pozor? Dlouze přemýšlet nad odpověďmi…raději mlčet, než spustit dvousečnou vlnu reakcí? Mám hrozný pocit, že se v současných volebních kampaních jede hlavně na data, čísla, hodnoty a nejrůznějších metering. Nějak se nám ztrácejí emoce, intuice a člověčenství. Jsem prostořeká starostka, která se řídí rozumem (právní znalosti jsou samozřejmě velký benefit) a instinktem. Svými nekorektními a netaktními legráckami občas nasekám spoustu chyb, ale třeba právě díky těm chybám se člověk stává pro voliče věrohodnější a srozumitelnější. Dříve nebo později lidi kalkul a cílené chování postavené pouze na metrice vycítí. Nepodceňujme je.
Poslední komentáře